pátek 16. prosince 2016

Propadlými tvářemi

Prokousat se tvářemi a drtit co to dám.
Sám se sebou v čelistech se na nádraží potýkám.
Dotýkám se prsty světel a nevím kudy dál.
Zevnitř krví zalitý a zvenčí uvadám.

3 komentáře:

  1. Pěkná, čistá, rudě temná..

    OdpovědětVymazat
  2. Jakou radost asi může mít blázen ze světa, kde si průměrní lidé stanovují diagnózy?
    Jediné, co na to může říct je "bože, jestli jsi, tak přidej do té pokrytecké normálnosti pár poctivě upřímnejch bláznů, kteří žvaní i o věcech, co nejsou, protože nezapoměli snít a neberou se tak zatraceně vážně jako ti, co dělaj přednášky o etiketě a zdravým stravování, a pak si jdou s úsměvem pro fet k psychoušovi."
    Oslavuju všechny ztracený existence, opravdový anarchisty, kteří pochopili, že anarchie není o tom, zapadnout do punkový subkultury a nosit glády a piercing v nose, ale zvysoka kašlat ve vší slušnosti na to, co se očekává, že budeš jako poslušný občan odvádějící daně za to, že seš robot, dělat.
    Jak se pozná, že seš normální?
    Máš jít do divadla, tak stojíš před zrcadlem a snažíš se pečlivě uvázat si kravatu.
    Jak se pozná, že seš blázen?
    Máš jít do divadla, tak stojíš před zrcadlem a snažíš se pečlivě uvázat si kravatu. Chvíli se prohlížíš a pak si v duchu řekneš "na co si hraješ, pro koho ze sebe děláš šaška?" a kravatu hodíš do koše.
    Blázen je ten, kdo se na pohřbu směje a na diskotéce je mu do pláče.

    OdpovědětVymazat
  3. Ty nikdy neuvadneš. Jsi silný muž. Věřím v Tebe.

    OdpovědětVymazat