V noci, ve městě, nikde...

Když se protáhneš

Hledáš v sobě všechny skuliny a záhyby

A děvka v obrazovce stále ještě hulí ocas

Je třeba se zaopatřit

A pak taky...

 

V noci pozoruješ rozzářené budovy

Majáky běsnících chodců

Nebe od dehtu

 

Vlastní dcera s ním nemluví

A tobě je to u prdele.

CyberLove

Nevymýšlím si tvou tvář

Visí v kabelech serverů

A září do noci

Skrz nervovou soustavu

 

Klávesnicí ti píši sonety

Posílám lásku skrz tlející pakety

 

A nevymýšlím si tvou tvář

Informace ve vakuu

Hladící mou bledou tvář 

vánkem ventilátorů

 

 

Květiny

Jakési květiny vyrůstají z hlav porcelánových panen
a z jejich ohanbí
Jen ty to nevidíš a stále koukáš do kapes
Stále jen čumíš na kozy a zadky, kozy a zadky...
a nevidíš
Ty květiny v hlavně tvý nemocný holky
Co tě volala
A teď tu visí jak závěsnej květináč.  

Stín linií

Vše se to kolem jenom plete.
A žal si převzal otěže.
Ve větru závan- přehlédne tě.
Je to vše taky bez tebe.

A kroky mizí kdesi v dáli.
Za stínem jejích linií.
Ve věčném teď se navždy míjí.
Do chvíle než mě opijí.

......

Tam někde uvnitř je zima
Tam někde uvnitř se stráží kyselina
Hlava otevřená
Hlava uzavřená
V průčelí ticha
 
Vzdych
            
             Vzdych

Vzdychá

Po zdech

Moudra na hajzlu
                             v kabince
                                              po zdech.

Výplody
              výkřiky
                            nějakej postřeh.

Traktáty
                pamflety
                               kdejakej zlořád.

Nietzsche za Platónem šel se zas vysrat. 

 

Sněžítko

Ve sněžítku
vprostřed léta
Rudá růže si rozkvétá
Na úkor sněhu bílého
Zkraje světa prasklého
Uvnitř rukou mých 

Rozkoš

Není to jenom díra v hlavě
Je to ten vesmír co se hravě
Vejde do záblesku kde se marně
Potácí v čase jenž se kroutí
Jak proutí uvnitř mladý kundy
A hlava k zemi
Matce zemi
Z niž vše povstane
A padne do ní
Když tetelí se kdesi ve mě
Rozkoš- ta děvka rozmilá

Okap

Vypadal jak vítr, když se zaplete.
Co rozhodl se, bavit se a smát.
Víra, či šílenství?
Jen z louže pod okap.

Titulky

Král pandemických časů si sedl
V tuto chvíli je hlava mé dcery vysoká.
Někteří z tetřevů v zahradě jsou chyceni
Nic dobrého je věru nečeká

Viděl jsem venku pěkný výhled
Opravdu se mi líbí uvnitř chodce
Ikona jíž se nedá vyhnout
Svítí do očí příliš prudce

Při pohledu na jezero
Zdá se to vše velmi skutečné
Mé srdce už není můj strom
A obrazy jsou netečné