Krysa

Potkal jsem krysu na ušlapaném náměstí.
Byla tma.
Hleděla na mě svýma diamantově lesklýma očima.
Tělo napjaté, připravená uskočit.
Je zima.
Opatrně jsem si z hlavy sundal čepici, abych ji nevyplašil.
Nejsem lidská- lidská krysa, přesvědčoval jsem ji.
Nejsem lidská- lidská krysa, přesvědčoval jsem sebe.
Položil jsem čepici na chladnou zem a pomalu se vzdálil.
Venku až zebe.
Nejsem lidská krysa.

Kecy

Nic, jenom kecy, kecy, kecy.
Hle, verš spadl mi do klína.
A potom zase kecy, kecy, kecy.
Koho to vlastně zajímá?

V zimě...

Není už zde nic z čeho mít radost.
V průčelí domu jsem zmrzlý na kost.
Ať přijde zápal plic a navždy mě skosí.
Možná však něco je- nevím- snad, cosi.

Déšť v prázdné krajině...

Déšť v prázdné krajině...
(Uhel, tužka, vyladěno v PC)

Ať celá Země exploduje...

Sám sebou a bez plezíru,
sám sebou se zalykám.
Ležím na zemi, nemám sílu,
sám dávno nikam nespěchám.
Ohňostroj na nebi jak stará kurva,
se roztahuje do všech stran.
Starý rok v prdeli.- Přichází nový!
A mnoho od něj nečekám.