Kde?

Létající hroby.
Mažoretky prolétají kouřem povalující se místnosti.
Uprostřed ničeho.
Hledajíc... hledajíc... hledajíc... a i to je imaginární.

Ve skle

Nikdo však netuší, že lidé se stávají.
A hrady mizí jak kosti v písku.
Předměstí průhledná, čirá a ze skla.
V plemenech ševelí tančící postavy.
Utkané z odlesků- přichází ze sna. 

Sebeobraz

Sám vysním se dnes, zas a znova.
Už nestačí mi jen tvá slova.
Když zavírám se ve svém domě.
Když tvá víra není pro mě.
Když zrcadlo se zakryje.
-Nezbudou ani lilie.

Autentická pomlčka

Zela tam
                někde mezi námi
                                             v bezvýznamném prostoru

Vítr foukal
                    stébla se kymácela na horizontu

Udělal jsem krok stranou
                                           a naše stíny se slily v jeden.

I koně umírají k ránu

Když dech stoupá nad vlhká luka
Když stáje hasnou
A čísi ruka

Halí hřbet a halí šíji
pod sukno
když se rozpíjí
tvé oči ve vlnách

PostV

Přemýšlel jsem, jak to pojmu
Ať nepropadnu zas dojmu
Že jsem píča- Vážně dík
Abych si pysky ufik

Polovičatá

Napříč oblohou
                            s láhví
                                         s lunou.

Vždy necelou
                          vždy polo-plnou.

Trochu tam
                              a
                                             trochu onam.

S Amai Liu jak věčný Onan.

Půl života
                    v půli léta.

Před smrtí
                    jen půlky věta.

Sjetá, ale nevoní...

Rezignovaný filosof

Pokud se nemýlím.
Mýlím se- jistě.
Vše co tu není
je na svém místě.

Pod židlí leze skript
nad židlí mlha.
Co na tom sejde?
Pruda jak pruda. 

Jedinečnému

Jen klid- nejsi jedinečný.
Jsi jen odstínem stejnosti.
A v tom světě jenž se mění
nedojdeš výjimečnosti.

V pokoji

Hvězdy v pokoji pod vypouklým stropem.
Když už i lišky dávají dobrou noc.
Má pásku z očí.
A ohanbí v teplých stehnech volají o pomoc.

Pistolka v ruce

Zamířit a zmáčknout spoušť z umělé hmoty.
Střílí do lidí, ač smrt netahá kosu.
Běží...
Krok za krokem, než podklouznou mu boty.
A hrdina pláče, až mu tečou nudle z nosu.

Siréna

Stromy na zem stíny kreslí
Z korun jejich se linou vřesky
Ptáci dál v hrůze otvírají zobáky
"Přírodo- Děvko!"
Schází jen majáky

K.roky

Pomalu blížím se krokům.
Když hladová noc se sápe po šíji.
A napříč uťatých roků.
Mohu si říci, žiji (?)

Jak vlhký šat, co dávno nehřeje.
Když ve sněhu, moje kročeje mizí. 

Snář

Pod září, tam mrtví zvečera.
Co v pádu ještě se jaří.
Tam těla zuhelnatělá.
V těch slovech, na stránkách v snáři.