čtvrtek 4. května 2017

Něco víc...

Vždy jsem chtěl od života něco víc.
A nejblíž jsem tomu, když nemám nic.

4 komentáře:

  1. Když svítí slunce, vzývám déšť.
    Když prší, prosím paprsky o světlo.
    A tak se to má s mým životem.
    Vždy žádám to, co nemohu mít, proto nenalézám klid.
    Kdo vidí vždy jen to, co má a co nemá, nežádá, ten může v pokoji žít.
    Kdo si však umí zakázat snít?
    Zbavte mne snů a získám klid.
    Zbavte mne snů a dejte mne pohřbít.
    Jak bych mohla bez snění po světě jít?
    Sněním plujeme na lodi rozporů.
    V radosti či bolesti na lodi snů.
    Někdo zná směr, jiný jen cíl, někdo na moři zabloudil.
    Co však každý vždy chtěl? Aby se šťastným být naučil.

    OdpovědětVymazat
  2. Když se láska stane posedlostí a sebedestrukcí
    https://www.youtube.com/watch?v=Lb17-tPxxZU

    OdpovědětVymazat
  3. Také jsem od života vždy chtěla něco víc. Milovat někoho celým tělem a celou duší. Ale místo lásky cítím jen bolest, protože ten, komu jsem chtěla dát vše, nedal mi nic.

    OdpovědětVymazat