Každý den zezadu
s drátem kolem krku.
Chrčení.
Nehty zaražené v matraci.
Chci tě mrdat jako děvku
a mám rád když se bráníš.
Protože jen bolest je skutečná.
Protože bolest nezná lži.
Ten drát bych zvolil ostnatý, nebo ještě lépe žiletkový,ať to má ty správný grády :D Jinak si myslím, že by jsi měl vyhledat odbornou dřív než tyhle žvásty přejdou k realizaci a vážně bych si nepřál být v kůži té dotyčné.
Vy jste jak pámbíčkáři, přečtete si nějakej text a myslíte si že je to realita. Kdyby mělo dojít k realizaci jeho básní, tak by v sobě musel mít černou díru, která mu sežere nohu od postele nebo by musel postavit strom ze spadlých listů :D
Je smutné, že někdo je někomu tak podřízen, že nedokáže vidět věci takové, jaké jsou, ale vidí stále jen to, co vidět chce. O to víc bude bolestivé probuzení ze snu.
Je smutné, když někdo z nějaké příčiny není schopen lásky, přátelství a intimity. Obvykle bývá skrytým důvodem hluboce zakořeněný strach z blízkosti a nedůvěra k lidem obecně. Komu bylo ublíženo, ubližuje buď sobě, nebo druhým. Jen zralý člověk dokáže odpustit těm, co mu ublížili a skoncovat s destrukcí, přetvořit prožité utrpení v něco krásného a smysluplného. Násilí plodí násilí. Většina lidí je na základě zranění, která prožili, buď sebedestruktivní, nebo destruktivní. Čili agresi obrací buď proti sobě, nebo proti druhým. Hodně lidí ze strachu útočí. Zraňují, aby sami nebyli zraněni. Je to obranný mechanismus. Takový člověk nutně trpí a jeho život je prázdný. Člověk se může zaměstnávat různými činnostmi, ale pokud není naplněn láskou, je zpola mrtvý. Sadista dokáže člověka milovat jen jako věc, která mu musí nějak sloužit, kterou potřebuje ovládat a které působí utrpení. A toto utrpení, které sadista působí druhým, pociťuje jako uspokojení, opak nudy a prázdnoty, kterou v sobě chronicky pociťuje. Autor tohoto blogu sám o sobě touží být středem pozornosti, neboť to byl právě on, kdo nikdy nedostal lásku rodičů. Dostávat od rodičů peníze neznamená dostávat od nich porozumění. Je spousta lidí, kteří mají rodiče, kteří se o ně starají finančně, ale nedávají jim ani lásku, ani pozornost ani uznání a pochopení. Někteří lidé, a to zejména ateisté, kteří nemají kontakt se svou duší, potřebují svou mysl natolik zaměstnávat, aby se nenudili, že nesnesou ticho a klid přírody pro nedostatek podnětů a city pro ně proto představují něco velmi nudného. Citový člověk obvykle dokáže prožívat nezávisle na vnějších podnětech, neboť má bohatou představivost. Někteří muži nesnesou, když je žena bezmezně miluje. Cítí, že je žena svou láskou převyšuje, protože oni takové odevzdanosti nejsou schopni, protože láska je vždy nad egem. Protože láska je nejvyšší moudrost. Takových případů existuje mnoho, kdy člověk někoho bezmezně miluje a ten jím za to pohrdá, protože se skrytě cítí před ním slabý. Pravá láska není o hře na dominanci a submisivitu, ale o harmonii a rovnocennosti. Někteří lidé považují odevzdanost v lásce za slabošství. Potřebují být odmítáni nebo nějak smyslově stimulováni, aby něco vůbec cítili, protože samotný oddaný cit v nich vyvolává jen hněv a pocit znechucení, nudu. To však potom není láska. Je to násilí páchané na sobě i na druhých. Někteří lidé jsou něco schopni cítit jen při sexu nebo při fyzické bolesti. Jinak jsou mrtví. Proto také sadista potřebuje masochistu - oba jsou oddělení sami od sebe - nedochází ke skutečnému splynutí a důvěře - dochází jen ke hře na moc a otroctví. Ty dva pak nespojuje láska, ale bolest jako nástroj pro komunikaci. Po aktu se však ani jeden necítí milován. Milovat znamená odevzdat se a důvěřovat a toužit dělat milovanou bytost šťastnou - nepůsobit druhému bolest, ale naopak toužit po jejím štěstí. Když člověk opravdu miluje, chce druhému dávat, pečovat o něj, ochraňovat ho, zahrnovat ho péčí a pozorností. Milovaná bytost se pro něj stává jím samotným - součástí sebe. Milovat znamená vzdát se kontroly ega. To však egoista považuje za svou prohru. Proto nemůže milovat.
Naštěstí nastane chvíle, i u zamilovaného cvoka, kdy dojde k vystřízlivění z dlouhé naivní kocoviny a potřeby omlouvat se za svou existenci někomu, kdo existoval jen v hlavě toho zamilovaného cvoka. Z touhy po lásce si někdy někdo vytvoří někoho, kdo neexistuje a to pak bolí probuzení do reality.
Zezadu nebo zepředu všichni co tu píšem jsme někde pozadu v řetězech falešných představ spoutaní zaslepení svými soudy nemilovaní, vyprahlí je to k pláči či k smíchu?
Zásadní nedostatek při zamilovanosti spočívá v tom, že zamilovaný nevidí a neslyší. Nechce vidět, co se děje, a tak zavírá oči před skutečností, aby se utekl k romantickým představám a nechce slyšet, aby si nemusel přiznat pravdu - dotyčný o něj prostě nemá zájem - ani fyzicky, ani psychicky. Chyba je tedy v zamilovaném. Kdyby zamilovaný dal na rozum a nenechal se ovládat emocemi a pudy, nemusel by vytvářet kolem sebe tolik rozruchu a sobě způsobovat tolik utrpení. Prostě by se ale musel smířit s tím, že o něj objekt jeho zájmu nemá zájem. Jenomže tohle přijmout problém nemají nejspíš pouze ti, co nemají problém se svou hodnotou. Kdo má narušený pocit vlastní hodnoty, chová se i narušeně ve vztazích. Takže jsem si i sama odpověděla, proč se děje, co se děje. Můžu si tedy za své trápení sama.
Aspoň k něčemu jsem dobrej když tě nevnímám nemusím tě slyšet můj hlad už nějak pojde svůj pocit věčný marnosti na někom vybiju nemusím mluvit hlavně že tě tady vidím
Ref: Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí když nám něco chybí tak jsme zlí svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází jde po nás čím dál víc
Sedím a s radostí se nudím když už musím nemůžu nic poslouchám a řvu nekonečně dlouhá noc pomalu duní nechám se spálit chci dělat to co chci
Ref: Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí když nám něco chybí tak jsme zlí svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází jde po nás čím dál víc
Už se dlouho málo stydím jenom tak nelžu na papír možná jenom trochu měním pořád mi něco vadí těžko odvykám lehko přivykám ale hlavně pořád kecám
Ref: Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí když nám něco chybí tak jsme zlí svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází jde po nás čím dál víc
"Původně jsem to chtěl dát do prózy. Ale nakonec jsem to vyřadil, protože se to nehodí do konceptu. A tak to uveřejňuji takto, ať je to hezky po kupě" James Heather
Děvku,která ti dá jen své tělo, můžeš jen mrdat, ale ženu, která ti dá své srdce,mrdat nemůžeš.
OdpovědětVymazatTen drát bych zvolil ostnatý, nebo ještě lépe žiletkový,ať to má ty správný grády :D Jinak si myslím, že by jsi měl vyhledat odbornou dřív než tyhle žvásty přejdou k realizaci a vážně bych si nepřál být v kůži té dotyčné.
OdpovědětVymazatVy jste jak pámbíčkáři, přečtete si nějakej text a myslíte si že je to realita. Kdyby mělo dojít k realizaci jeho básní, tak by v sobě musel mít černou díru, která mu sežere nohu od postele nebo by musel postavit strom ze spadlých listů :D
OdpovědětVymazatMohu vědět jakou jste použil metodu ke zkoumání míry religiozity v závislosti na textu odpovědi ?
VymazatPoužil jsem běžnou komparační analýzu.
VymazatJe smutné, že někdo je někomu tak podřízen, že nedokáže vidět věci takové, jaké jsou, ale vidí stále jen to, co vidět chce. O to víc bude bolestivé probuzení ze snu.
OdpovědětVymazatŽe to říká zrovna někdo, kdo dostal kopačky kvůli tomu, že si vymýšlí paranoidní fantazie aby měl důvod žárlit a aby měl munici k emočnímu džihádu..
VymazatS láskou je to jako s prdem- když moc tlačíš na pilu, bude z toho leda tak hovno.
VymazatJe smutné, když někdo z nějaké příčiny není schopen lásky, přátelství a intimity. Obvykle bývá skrytým důvodem hluboce zakořeněný strach z blízkosti a nedůvěra k lidem obecně. Komu bylo ublíženo, ubližuje buď sobě, nebo druhým. Jen zralý člověk dokáže odpustit těm, co mu ublížili a skoncovat s destrukcí, přetvořit prožité utrpení v něco krásného a smysluplného. Násilí plodí násilí. Většina lidí je na základě zranění, která prožili, buď sebedestruktivní, nebo destruktivní. Čili agresi obrací buď proti sobě, nebo proti druhým. Hodně lidí ze strachu útočí. Zraňují, aby sami nebyli zraněni. Je to obranný mechanismus. Takový člověk nutně trpí a jeho život je prázdný. Člověk se může zaměstnávat různými činnostmi, ale pokud není naplněn láskou, je zpola mrtvý. Sadista dokáže člověka milovat jen jako věc, která mu musí nějak sloužit, kterou potřebuje ovládat a které působí utrpení. A toto utrpení, které sadista působí druhým, pociťuje jako uspokojení, opak nudy a prázdnoty, kterou v sobě chronicky pociťuje. Autor tohoto blogu sám o sobě touží být středem pozornosti, neboť to byl právě on, kdo nikdy nedostal lásku rodičů. Dostávat od rodičů peníze neznamená dostávat od nich porozumění. Je spousta lidí, kteří mají rodiče, kteří se o ně starají finančně, ale nedávají jim ani lásku, ani pozornost ani uznání a pochopení. Někteří lidé, a to zejména ateisté, kteří nemají kontakt se svou duší, potřebují svou mysl natolik zaměstnávat, aby se nenudili, že nesnesou ticho a klid přírody pro nedostatek podnětů a city pro ně proto představují něco velmi nudného. Citový člověk obvykle dokáže prožívat nezávisle na vnějších podnětech, neboť má bohatou představivost. Někteří muži nesnesou, když je žena bezmezně miluje. Cítí, že je žena svou láskou převyšuje, protože oni takové odevzdanosti nejsou schopni, protože láska je vždy nad egem. Protože láska je nejvyšší moudrost. Takových případů existuje mnoho, kdy člověk někoho bezmezně miluje a ten jím za to pohrdá, protože se skrytě cítí před ním slabý. Pravá láska není o hře na dominanci a submisivitu, ale o harmonii a rovnocennosti. Někteří lidé považují odevzdanost v lásce za slabošství. Potřebují být odmítáni nebo nějak smyslově stimulováni, aby něco vůbec cítili, protože samotný oddaný cit v nich vyvolává jen hněv a pocit znechucení, nudu. To však potom není láska. Je to násilí páchané na sobě i na druhých. Někteří lidé jsou něco schopni cítit jen při sexu nebo při fyzické bolesti. Jinak jsou mrtví. Proto také sadista potřebuje masochistu - oba jsou oddělení sami od sebe - nedochází ke skutečnému splynutí a důvěře - dochází jen ke hře na moc a otroctví. Ty dva pak nespojuje láska, ale bolest jako nástroj pro komunikaci. Po aktu se však ani jeden necítí milován. Milovat znamená odevzdat se a důvěřovat a toužit dělat milovanou bytost šťastnou - nepůsobit druhému bolest, ale naopak toužit po jejím štěstí. Když člověk opravdu miluje, chce druhému dávat, pečovat o něj, ochraňovat ho, zahrnovat ho péčí a pozorností. Milovaná bytost se pro něj stává jím samotným - součástí sebe. Milovat znamená vzdát se kontroly ega. To však egoista považuje za svou prohru. Proto nemůže milovat.
OdpovědětVymazatJá jsem dostala kopačky? To jsem nevěděla, že jsem někdy byla ve vztahu.
OdpovědětVymazatByla jsi ve vztahu se svou představou, už nevíš?
VymazatJo jo, představy bývají hodně přikrášlené.
VymazatNaštěstí nastane chvíle, i u zamilovaného cvoka, kdy dojde k vystřízlivění z dlouhé naivní kocoviny a potřeby omlouvat se za svou existenci někomu, kdo existoval jen v hlavě toho zamilovaného cvoka. Z touhy po lásce si někdy někdo vytvoří někoho, kdo neexistuje a to pak bolí probuzení do reality.
VymazatTak hlavně ať ti to probuzení dlouho vydrží a zase hned neusneš :)
VymazatEmoční džihád, to je dobrý, to se ti povedlo Vlasto :-)
OdpovědětVymazatNebo jsi to byl ty, koťátko?
VymazatKrtek, žádný koťátko.
VymazatZezadu nebo zepředu
OdpovědětVymazatvšichni co tu píšem
jsme někde pozadu
v řetězech falešných představ spoutaní
zaslepení svými soudy
nemilovaní, vyprahlí
je to k pláči či k smíchu?
Zásadní nedostatek při zamilovanosti spočívá v tom, že zamilovaný nevidí a neslyší. Nechce vidět, co se děje, a tak zavírá oči před skutečností, aby se utekl k romantickým představám a nechce slyšet, aby si nemusel přiznat pravdu - dotyčný o něj prostě nemá zájem - ani fyzicky, ani psychicky. Chyba je tedy v zamilovaném. Kdyby zamilovaný dal na rozum a nenechal se ovládat emocemi a pudy, nemusel by vytvářet kolem sebe tolik rozruchu a sobě způsobovat tolik utrpení. Prostě by se ale musel smířit s tím, že o něj objekt jeho zájmu nemá zájem. Jenomže tohle přijmout problém nemají nejspíš pouze ti, co nemají problém se svou hodnotou. Kdo má narušený pocit vlastní hodnoty, chová se i narušeně ve vztazích. Takže jsem si i sama odpověděla, proč se děje, co se děje. Můžu si tedy za své trápení sama.
OdpovědětVymazatAspoň k něčemu jsem dobrej
OdpovědětVymazatkdyž tě nevnímám
nemusím tě slyšet můj hlad už nějak pojde
svůj pocit věčný marnosti
na někom vybiju
nemusím mluvit hlavně že tě tady vidím
Ref:
Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí
když nám něco chybí tak jsme zlí
svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází
jde po nás čím dál víc
Sedím a s radostí se nudím
když už musím
nemůžu nic poslouchám a řvu
nekonečně dlouhá noc
pomalu duní
nechám se spálit chci dělat to co chci
Ref:
Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí
když nám něco chybí tak jsme zlí
svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází
jde po nás čím dál víc
Už se dlouho málo stydím
jenom tak
nelžu na papír možná jenom trochu měním
pořád mi něco vadí
těžko odvykám
lehko přivykám ale hlavně pořád kecám
Ref:
Všechno je to o pocitu o tom co nás trápí
když nám něco chybí tak jsme zlí
svět je plnej nenávisti nekonečnejch frází
jde po nás čím dál víc
"Původně jsem to chtěl dát do prózy. Ale nakonec jsem to vyřadil, protože se to nehodí do konceptu. A tak to uveřejňuji takto, ať je to hezky po kupě"
OdpovědětVymazatJames Heather