Jako by všechno bylo znova.
Zas znova- a naposled?
A naposled je taky znova.
Film začne se zas odvíjet.
Znova ty stejné hloupé chyby.
Stále ta samá bolest vně.
Zas potkáme se, zamilujem
a ty zase zradíš mě.
Jako by všechno bylo znova.
Zas znova- a naposled?
A naposled je taky znova.
Film začne se zas odvíjet.
Znova ty stejné hloupé chyby.
Stále ta samá bolest vně.
Zas potkáme se, zamilujem
a ty zase zradíš mě.
Jako by všechno bylo znova.
Zas znova- a naposled?
A naposled je taky znova.
Film začne se zas odvíjet.
Znova ty stejné hloupé chyby.
Stále ta samá bolest vně.
Zas potkáme se, zamilujem
a ty zase zradíš mě...
"Potřeboval bych radu psychologa. Jak to mám udělat, když se chci přiblížit k někomu, koho mám rád, a když mi záleží na tom, aby se do mě zamiloval?"
OdpovědětVymazatPsycholog:"Očekáváš ode mě tipy a rady, jak bys mohl dokázat, aby se do tebe nějaká žena zamilovala, ale to ti dát nemohu. V lásce jde nejprve o to, abys pociťoval lásku k druhému ty. Když miluješ, skutečně miluješ, pak je vše v jiném světle. Nejprve jsi šťastný ze své lásky, která ti dělá dobře, že miluješ, je to pro tebe krásný zážitek, který ti přináší uvolnění a pocit štěstí. Otázka opětování lásky přichází teprve potom. Je také samozřejmě možné, že ty druhého nemiluješ a přesto se pokoušíš, aby on se zamiloval do tebe. To je zcela vědomá strategie, jíž sleduješ, aby tě milovalo co nejvíc lidí, abys sklízel komplimenty, aby tě druzí oceňovali. Chci věřit, že tohle není tvůj cíl, že ti nejde o pouhé sebepotvrzování, ale o lásku.
Ale zpět k tvé otázce. Cítíš tedy lásku k některému člověku a chceš, aby i on miloval tebe. Snažíš se dosáhnout tohoto cíle. Tato snaha vychází z rozumu, jako ostatně všechno snažení. Jakmile ale očekáváš, snažíš se atd, škodíš sám sobě.
Hans: "Tomu nerozumím. Je přece přirozené, když doufám, že bude má láska opětována, když si chci lásku druhého vydobýt."
Psycholog:"Vydobýt? Kde je dobývání, je boj, a kde je boj, tam je utrpení. Měj důvěru a distancuj se od chtění a usilování. Když miluješ, potom lásku projev.
Láska je náhoda. Láska se ti přihodí, nemůžeš ji vynutit nebo dosáhnout ctižádostí či taktikou, jako se dělají obchody. Láska je náhoda a ne plánovaný obchod. Když zapojíš myšlení, láska ti ulétne oknem a ty skončíš u vztahu: Já ti dám to a ty mi za to dáš tohle.
Dar je, když někoho miluješ a dar je, když on miluje tebe. Neměl by tě milovat proto, že ty miluješ jeho, ale měl by tě milovat nezávisle na tom. Potom můžeš zakusit skutečné štěstí. Neusiluj o lásku druhého, sám miluj a všechno ostatní přijde samo. Lásku si nemůžeš koupit. Láska vzniká spontánně prostřednictvím smyslů. Láska je nejvyšší senzitivita. Člověk je na tomto světě, aby rozvíjel schopnost lásky. Milovat, to je tvá jediná možnost, protože jen tak se můžeš uskutečňovat. Když se tomu bráníš, bráníš se životu a tvoje vitalita bude trpět duševní poruchou, depresí. Musíš se tedy otevřít lásce, důvěřovat. Musíš být senzitivní, abys mohl milovat. Senzitivita je láska. Když budeš postupovat pouze rozumově, staneš se robotem, vykonávajícím různé funkce, který pouze konstatuje, ale necítí. LÁSKA ZNAMENÁ CÍTIT, NE MYSLET. Láska nepřichází z rozumu, ale ze senzitivity. Štěstí vychází přímo z tebe. Ty jsi senzitivita, ty sám. Čím víc miluješ, tím jsi šťastnější a cítíš jistotu, že tvůj život má smysl.
Někomu to musí poradit psycholog, někomu to dojde samo..
VymazatMarná lásky snaha.
VymazatTady už pomůže jen 357 Magnum :D
OdpovědětVymazatKdo to napsal? Přiznej se!
VymazatOčividně máš nového fandu, mazlíku.
VymazatAť se přizná ten, komu to došlo samo.
OdpovědětVymazatKrtek Bořivoj z Nasersionu.
VymazatTo mě uklidnilo.
Vymazatkoho?
VymazatToho, kdo neví, kým je, psát milovanému si zakazuje, ale přesto stále zoufale miluje.
VymazatTo, že něco přijmu, neznamená, že se smířím. (Jana "derewi" Procházková)
OdpovědětVymazatRozdíl mez fantazií a iluzí?
VymazatNekonečno existuje, jen si jej člověk nedokáže představit.
Vše je založeno na logice (vědě), jen je nám to utajeno. Postupem času se nevysvětlitelné věci objasnily skrze bádání...Vždy bude co objevovat, nicméně se můžeme mýlit...To, co dnes považujeme za pravdu, může být jen domněnka. Možná duše není. Může se jen jednat o aktivitu mozku po dobu fyzické existence...i když, je to jen šedá kůra, není v ní nic *nadpřirozeného*? Je *duše* spojena více s tělem nebo mozkem?
Existují duchovní/fyzikální zákony? Ty druhé *nepochybně* ano. První zmíněné...možná. Na některé věci je věda krátká (co si nemůže osahat, změřít, vypozorovat). To však nutně nemusí znamenat, že ty věci neexistují. Kdyby bylo vše založeno na logice, bylo by to dost jednoduché. Na druhou stranu si říkám, že to není nereálné - vždyť naši předci brali např.blesky jako nadpřirozené...Možná se jednou opravdu lidstvo dozví, jak vznikla galaxie, co je duše atd...Bude s tou informací nakládat...Všechny *duchovní* regule - jak se chovat, co je zlo jsou jen dogmatem...Zlo a dobro je v nás, ale názorově, nikoliv *že nám bylo vštípeno*.
To, co dnes vědci popírají, mohou jejich kolegové za pár desetiletí zjistit...a najednou to existuje, vida...Musíme být trpěliví..Možná jednoho dne na převážnou část otázek najdeme odpověď. Pak přijde na to, k čemu to bude...? Jistě, hodně se toho dá využít ku prospěchu...Nakonec si stejně myslím, že tohle vše, svět - jednou vyhasne, až k tomu budou vhodné podmínky. Tak to začalo...Vyšší moc (mé pojmenování pro to, co je zatím ve stínu lidskému mozku) *tvořila* - resp. se prostě stmelilo A s B...C atd...Nastal vývoj...Pendluji mezi
A. Vývoj - spirála života
B Vývoj ve smyslu *náhody*, pohybů, fyzikálních zákonů...
Nikdy neprobádáme vše, o existenci *něčeho* nemáme ani páru a přitom to existuje (souhlasím, dost kontraproduktivní...ale co už...).
(Jana Derewi Procházková)
Mozek je píča, která má pravdu.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDůvěřuj mi. Nezradím tě. Zradila bych tak sebe. Protože ty jsi já a já jsem ty.
OdpovědětVymazatKdo se bojí zrady, je slabý.
OdpovědětVymazat