pátek 11. listopadu 2016

Hovno na dece

Melancholické obrazy, sotva po třicítce.
A Svoboďák mu ležel u nohou.
Roztroušený do dílčích ran biče
pohánějící efektivně pracující chudobou.
První velkou ranou do ciferníku- dětského mozku,
který mu zůstal a už se nezměnil,
bylo jeho zrození.
Toulal se po nocích- sám.
Tak sám.

Délka lidského života vytvořila záminku, pro korupci svědomí.
Návaly nedostatečnosti a strach, že se to nezmění.
Cíle omlácené o hlavu,
vysáté z údu
s chutí toho nejslanějšího spermatu,
lidských kurev,
vlhkým
předem odsouzeným k izolaci.
Přes všechny ty kecy o cestě za štěstím.

Předpokládali jsme pod vlivem chladného temperamentu,
ale 6 tisíc let nestačí ani na chlamydie s cukrem.

 

4 komentáře:

  1. Toulal se po nocích sám, protože chtěl, protože ten, kdo by se s ním toulal rád, byl hovnem na dece, které neutřel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba jen potřebuje nějaký cíl.. aby se netoulal..

      Vymazat
  2. Cíl potřebuje každý, kdo potřebuje smysl. Ale on tvrdí, že smysl nepotřebuje. Tak jsou dvě možnosti - bude žít beze smyslu a nebo sám sobě lže.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem pro tebe lidská kurva?

    OdpovědětVymazat