středa 17. října 2018

NPNP

Na sklonku souvislostí,
na prahu poznání.
Svíráme zuby, pěsti.
Čeká nás zklamání.
To co tu léta bylo,
to dnes již neplatí.
Přes oči vybodané,
už se to nevrátí.

1 komentář:

  1. Všechno mě tíží
    jsem sama sobě závažím
    a minulost nesmazu
    je vytetovana do duše
    temnou pamětí
    jsem bílá královna
    co vidí všechno černě
    a všichni, kterým jsem chtěla
    namalovat svou lásku
    měli zaslepene oči
    mě oslepila zloba
    a tak je plátno roztrhane

    OdpovědětVymazat