Symbolický podvečer

Chtěl jsem- ale už vlastně nevím co.
Byl jsem- ale už vlastně nevím kdo.
Řek jsem- ale už vlastně nevím proč.
Zřel jsem- a všude jen černá noc.

Moč- tam v sutinách domu.
Těžké boty zněly na rozbitém schodišti.
Chtěli se ukrýt před tlamami psů.
A prýští...

Střepy.
Řev.
Kdy se to takhle zvrtlo?

Jan Ryba leží u zdi a my jsme nepřestali.
Stále ty samé zpěvy.
Figury.
-Zjevy!

Forma se rozpadá, sněží, krev se rozlévá po lince.
A já se zpíjím se zeleným pánem- je tak trochu nazi.
Říká: "Všichni se rodíme nazí, ale..."
Hitler je pro nácky Ježíšem.
Při vší úctě si popíšem.
Jak kradou se znaky a mění symboly.

(PS: V případě recitace čteme nazi jako naci v důsledku čehož vyměníme spisovné slovo nazí za nespisovné slovo ňácí.)