Kamaráde co tak stojíš?
Proč se mojí smrti bojíš?
Ty budeš šťastně žíti,
i když na mě roste kvítí.
Proč mě týráš svojí přízní,
když mi všechno odporně zní?
Když můj smysl nemá smysl,
skončeme tak ten nesmysl.
Když má duše chřadne v těle,
svět ať táhne do prdele!
Jak tvá mysl možná tuší,
má duše ti nepřísluší.
Kamaráde proč se staráš?
Proč mi klidu dopřát nedáš?
Žádné komentáře:
Okomentovat